Vánoce aneb Ježíšek versus Santa Claus

Autor: Gabriela Bálková

Každému rodiči jeho dítě dříve či později položí otázku, na kterou není připraven. Rodič se potom snaží co nejrychleji přijít na odpověď, která by malého zvídálka uspokojila. A nemám teď zrovna na mysli otázku, jak se dělají děti. Jsou i mnohem jednodušší otázky, kterými jsme my dospělí v danou chvíli zaskočeni a musíme se pořádně zamyslet. S jedním takovým zdánlivě jednoduchým dotazem jsem se setkala na Štědrý večer. „Jak vypadá Kožíšek, mami?“ Hned mi hlavou proběhl článek, který jsem nedávno četla, a který nás rodiče nabádal, jak je důležité reagovat na všechny otázky dítěte a nevyhýbat se odpovědím. Jinak bychom si s dítětem totiž nemuseli vytvořit ten správný vztah.

Dříve než jsem ze sebe stačila něco dostat (trochu jsem si připadala jako na zkoušce), zazvonil ve vedlejší místnosti zvoneček a dcerka utíkala ke stromečku. Z celého večera a ze všech těch dárků byla tak nadšená, že na důležitou otázku o podobě Ježíška úplně zapomněla a nepřišla na ni řeč ani v následujících dnech. Takže jsem byla zachráněna, alespoň prozatím, a mám čas se trochu připravit.

Ježíšek je zdrobnělina Ježíše Krista… takže je to malé děťátko v noční košilce? Moje rodiče mi nikdy neříkali, že Ježíšek je bělovousý pán s bříškem, oblečený v červených kalhotách s páskem s velkou sponou, kabátem ve stejné barvě, který má na hlavě čepici s lemem z kožíšku a bílou bambulí. A přesto jsem si ho takhle vždycky představovala. Asi je to proto, že ve všech knížkách o Vánocích takhle vypadá Santa Claus. A dárky přece nosí všem dětem ten samý pán, jen v Americe mu říkají Santa Claus a my tady v Česku Ježíšek.

Mám pro dcerku připravenou tuhle odpověď: „Ježíška nikdo nikdy neviděl“. Je to sice vyhýbavá odpověď, a tuším, že ještě pár takových bude, přesto doufám, že se svojí dcerou, i se svými dalšími dvěma dětmi, budu mít pěkný vztah.