Rozhodnutí- ukázka
Autor: Anelim
Ukázka z knihy část 1
Starý pan – vlastně soudruh – inspektor zastavuje se svou škodovkou před školou.
„Tak pojďte dál, paní učitelko. Já vás dovedu k soudruhu řediteli.“
(Přivezl mě z města z nádraží, protože autobusem bych se do vesnice dostala až pozdě odpoledne.)
Vcházíme do krásně chladivé budovy. I šumavský červen umí být pořádně teplý.
Vlevo šatny žáků, vpravo šero, ale pohled vpřed je velmi příjemný. Prosklená spojovací chodba plná červeně kvetoucích muškátů!
Jdeme vpravo a zastavujeme přede dveřmi s nápisem: „Ředitelna“.
„Dále,“ ozývá se po našem zaklepání.
Vstoupíme a já se dívám do tváře jednomu z nejdůležitějších mužů svého života.
(V té chvíli, v tom okamžiku, to ale nevím. Uplyne ještě mnoho vody v šumavských potocích, než pochopím, jak jsem vděčná učitelskému Bohu, jestli nějaký je, že jsem se s tímto člověkem setkala. Že mi dopřál zakusit pocit pravého, nefalšovaného profesního štěstí.)
Drobnější usměvavý postarší človíček vstává ze židle a přátelsky ke mně natahuje ruku.
„Tak to je vaše nová budoucí soudružka učitelka. A já už budu muset jet, ještě se vracím do úřadu. Tak vám ji tu nechávám, soudruhu řediteli, a buďte na ni hodní, když sem vážila tak dlouhou cestu až z Brna.“
Inspektor mi podává ruku s přáním úspěšného zakončení studia a loučí se.
Z další místnosti vykoukne hlava s drdolem, něco právě jí, drobí a povídá: „ Tak slečno Světlano, my tu na vás netrpělivě čekáme, ale já už taky budu muset běžet.“
Podáváme si ruku a štíhlá příjemná starší dáma mi šeptá do ucha: „Přes ty pedagogické věci jsem tady já, a tady náš pan ředitel, to je spíš takový budovatel.“
Co tím ta dáma chtěla říct, jsem pochopila až mnohem později, na mé úctě k onomu muži to však nic nezměnilo.