Objevování krásy

Autor: Milena Pavlínová

Na jaře a v létě krásně kvetou louky. Když na ně zasvítí sluníčko, objeví se celá řada nádherných barev, a kdo se chvíli zastaví a nadechne, ucítí příjemnou vůni. Kdo dovede mlčky a tiše postát, uslyší, jak šumí vítr a bude mít najednou radost z toho pohledu, z květin, z vůní, zaplaví ho pocit klidu pohody a mírumilovnosti.

Hledání krásy je dobrovolné

Nikdo z nás se nemusí chodit na květiny dívat, nikdo nám to neukládá jako povinnost. Dokonce se zdá, že to není k životu nutné.

Pracovat, jíst, pít, nezřízeně se bavit, …, to jsou podle některých lidí jediné věci nutné životu. Ale přesto mnoho lidí touží mít ve svém bytě krásnou květinu. Rádi se podívají na rozkvetlou louku, milují pěkné obrazy, čtou básně a poslouchají hudbu.

Trvá to už staletí, tisíciletí - vlastně ani přesně nevíme jak dlouho. Už v pravěku přece lidé zdobili svůj luk nebo píšťalu. Nestačilo jim, že luk střílí a píšťala píská. Chtěli, aby předměty byly krásné pro radost jich samotných i pro radost druhých.

Bez krásy by byl život smutný

Každý z nás potřebuje k životu krásu a možná dokonce více než jídlo a pití. Kdyby nebyly krásné věci, trápili bychom se, svět by byl smutný.

Krása je skryta všude - v přírodě, v dobré práci, v umění i v povaze dobrých a mírumilovných lidí.

Kdo nehledá a nevytváří krásu, je chudý

Když někdo přestane mít snahu vytvářet krásu, stane se z něj chudý člověk. Chudý ve své duši, protože objevuje jenom malou část světa.

Krásu může přece vytvářet každý z nás. Stačí začít u docela obyčejných věcí jako je kytka ve váze, slušivé šaty, vkusně zařízený pokoj (klidně skromně a jednoduše), až po pohodu ve vztazích mezi lidmi.

Každý z nás je (měl by být) tak trochu zahradníkem

Každý z nás může a má (!) sázet semena, ze kterých vyrostou krásné květiny. Jsou to květiny, kterým můžeme říkat láska, umění, krása, dobrota, přátelství, vkus, půvab, klid a radost … Zkuste objevovat krásu i vy!