Nebojte se samoty

Autor: Dana Drlíková

Asi většina lidí netouží v první řadě strávit svůj život o samotě, v odloučení od ostatních lidí, přátel, rodiny. Těch skutečných „poustevníků“ žijících osaměle mimo dosah civilizace a ještě k tomu dobrovolně je velmi málo. V dnešním přecivilizovaném světě máme spíše problém najít si nějaké tiché místečko, oázu klidu.

Chvilka pro sebe

V rámci psychohygieny by si každý člověk měl být schopen v rychle jdoucích, prací či jinými povinnostmi nabitých dnech, najít alespoň malou chvilku jen pro sebe. Pár minut, kdy se jen tak natáhnu na gauč a se zavřenýma očima si promítám nějaké hezké „filmy“. Například krásný výlet do hor, k moři nebo do lesa, prostě něco, co mi dělá dobře … každý podle svého gusta. To byste koukali, co takových 10 až 20 minut příjemného nicnedělání o samotě s člověkem dokáže udělat. Najednou máme opět chuť a sílu vrhnout se do kolotoče dalších povinností všedního dne, zahrnujících partnera, děti, přátele.

Dočasné odloučení

Občas se dostaneme do situace, kdy se musíme na nějakou kratší či delší dobu odloučit od svých nejbližších. Zpočátku se na tuto situaci těšíme. Co si budeme povídat, změny činí život pestrým a i od svých blízkých, které milujeme, je potřeba si občas odpočinout. Záleží však na délce tohoto odloučení. Jestliže je skutečně krátké, zůstaneme ve fázi, kdy si na novou situaci ještě ani nestihneme zvyknout a dotyčný člověk je zpět. Ideální je odloučení, kdy projdeme fází zvykání si na novou situaci. Užíváme si toho, že se nemusíme na nikoho ohlížet, jestli je připravený oběd, večeře, zda mám vyluxováno, umyté nádobí a vše je na svém místě. A najednou zjistíme, že se nám po partnerovi, dětech, přátelích stýská a těšíme se na opětovné setkání. Takové chvíle by čas od času měly v každém vztahu nastat, do jisté míry totiž vztah, ať už jde o partnerský, rodinný nebo přátelský, upevňují.

Samota, kterou jde zvládnout

V životě se ale přihodí i věci, které způsobí, že zůstaneme skutečně sami. Může jít o osamostatnění dětí, rozchod s partnerem nebo dokonce smrt blízkých. A to jsou situace, kterých se asi většina lidí více či méně bojí. Dokážu si zvyknout na osamělost? Jak zvládnu každodenní život, rozhodování, vstávání, usínání o samotě? Každý jsme jiný, takže každý tuto situaci vnímáme jinak. Někdo si pořídí domácího mazlíčka, aby se mu postaral o společnost, přinutil ho k aktivitě a nedovolil mu zavřít se mezi čtyři stěny domova, někdo si rychle najde nového partnera, protože neumí být sám a někdo samotu přijme nebo si ji dokonce vybere. V tom případě je ale nezbytný kontakt s přáteli, účast na různých aktivitách od výletů do hor, na kole či na motorce, přes návštěvy divadel, koncertů a jiných kulturních akcí, až po příjemné posezení s přáteli u táboráku nebo v restauraci. V takovém případě se dá samota, byť nedobrovolná, zvládnout a někdy dokonce i užít.