Moje Malé Biokovo

Autor: Anelim

Je pozdně srpnová neděle. Nádherný, opravdu překrásný den - chvíli po poledni. Má tůň, kterou jsem si přivlastnila, zrcadlí oblohu a všude kolem ní je slyšet jen léčivé ticho. Pouze lístky ševelí tiše ve větru a větve stromů se k sobě sklánějí, aby se mohly políbit. Těžko říct, kolik takových nádherných okamžiků letošní léto ještě nabídne.

Nepříjemné tropy, kdy teploty atakovaly čtyřicítku, pominuly, a dnešních jednatřicet nastolilo to naše pravé české léto, jak má být. Sedět pod skálou a jen si tak přemýšlet. O životě, o přátelství, o smrti. Svou skálu u své tůňky jsem si nazvala Malé Biokovo. Voda je nádherná, průzračná, lákající ke koupání. Je s podivem, že ji dosud nikdo neobjevil.

Tiše doufám, že to tak zůstane i nadále. Že moje tůň a moje Malé Biokovo zůstanou nadále mým tajemstvím. Děkuji ti Bože za tento krásný den. Jenom ty víš, kolik takových dnů mi ještě dopřeješ.

Autor: Anelim