Když je úzko z úzkosti

Autor: Lucie Trödlerová

Míváte někdy pocity napětí, podrážděnosti, jste neklidní? Nemůžete se uvolnit, odpočívat, trpíte poruchami spánku a býváte často unavení?  Nebo se dokonce nedovedete soustředit, unikají vám tak důležité skutečnosti, a proto občas po pracovní stránce nejste schopni podat optimální výkon? Možná jste jen přepracovaní a s tím si hravě poradí okamžitě naordinovaná dovolená. Ale možná se jedná o něco vážnějšího. Můžete patřit mezi poměrně velké procento lidí trpících úzkostí.

Trochu teorie…

Úzkostné poruchy patří mezi nejčastější zdravotní problémy vůbec a v životě jimi trpí přibližně každý pátý člověk. Z hlediska pohlaví jsou o něco více v nevýhodě ženy. U takovýchto poruch bývá hlavním fenoménem právě úzkost, kdy se bez jakéhokoli reálného ohrožení objevují psychické či somatické (tělesné) stavy úzkosti. Jedince takovéto stavy pochopitelně velmi omezují – jak v pracovním, tak i v rodinném životě. Pokud vám vnitřní hlas nebo šestý smysl našeptává, že možná něco z toho prožíváte i vy, nečekejte a jděte k lékaři. Léčba je bezbolestná. Probíhá formou psychoterapie nebo farmakoterapie. Oba způsoby jsou velmi účinné a pomáhají jedinci navrátit se zpět do běžného života.

Ach, ta úzkost

Je třeba mít na paměti, že existuje i tzv.“zdravá“ úzkost. Pokud vás čeká první rande, důležitá zkouška nebo nástup do nového zaměstnání, ti neposední motýlci v břiše jsou naprosto normální.  Takováto úzkost je spojena se zvýšením pozornosti vůči podnětům, lépe si budete pamatovat a rychleji také pochopíte dané souvislosti. „Zdravá“ úzkost také oživuje staré paměťové stopy, tudíž si v naléhavé situaci vybavíte daleko více důležitých vzpomínek než v pohodovém lenošení. A v neposlední řadě, díky úzkosti můžete podat vyšší výkon – tento neocenitelný fakt nám pravděpodobně přenechali naši „jeskynní“ předci, kteří se v nebezpečné situaci mohli buď utkat s nepřítelem, nebo co nejrychleji vzít nohy na ramena.

Jakýmsi „dvojčetem” úzkosti s podobnými až totožnými příznaky bývá strach. Zatímco strach je afekt prožívaný velmi často zdravými lidmi, má jasně danou příčinu a je pokládán za účelný, neboť brání člověku, aby se vystavoval zbytečnému riziku, úzkost je emoce patologická a iracionální, jelikož konkrétní a reálnou příčinu nelze nalézt.             

Psychiatr nebo internista?

Vzhledem k tomu, že mezi prvotní příznaky u úzkostných poruch patří bušení srdce, pocení, bolest na hrudi a s ní zrychlené povrchní dýchání, návaly horka i chladu nebo dokonce pocit na zvracení, je jedinec odeslán a často i hospitalizován na interním oddělení. To proto, že všechny tyto stavy mohou imitovat různá srdeční onemocnění, která se léčí právě zde. Tady ovšem při vyšetřeních nic nezjistí. Nezjistí konkrétní somatickou příčinu. Jak taky, když žádná není. V tomto případě je na místě skutečně návštěva psychologa. Ten daný problém probere a navrhne optimální druh léčby.

Žijeme sice v 21. století, v moderním rádoby světě, ale problémem je skutečnost, že právě v této době chceme být co nejvíce úspěšní, výkonní, prostě nejlepší. A návštěva psychologa do měřítka úspěšného moderního člověka prostě nezapadá. Je to „stigma“. A to je velká škoda a chyba zároveň. Vždyť abychom byli úspěšní a co nejvíce uznávaní jedinci, musíme být zdraví. A se zdravou tělesnou schránkou jde ruku v ruce i duševní pohoda. Tak proč se stydět, nebo dokonce bát se, jít požádat o pomoc, když nás bolí duše? Odmítneme jít také k lékaři, když nás bolí v krku?