Tuto slohovou práci jsem napsal, když jsem nastoupil do prvního ročníku na VŠ. Velice rád čtu (Historické romány, protože mám rád historii. Všechno ostatní, protože mám rád fantazii). Občas mne překvapuje, nad čím přemýšlím. Díky spoustě času, který jsem investoval do fantazírování ("Koumaček"), jsem si uvědomil, že bych strašně rád přispěl knihou, sbírkou povídek, prostě čímkoliv, aby se lidé něco dozvěděli nebo aby se pobavili. Je přede mnou ještě dlouhá cesta, ale psaní mne baví a hodlám se v něm zlepšovat a pokračovat. Proč to dnes posílám? Nevím, nejspíš nemám co dělat. Sedím v knihovně, venku je sychravo a dávám přednost tomuto před plněním mých školních povinností. S pozdravem a úsměvem na tváři, DědaKuba
Jsem tady správně?
Studium – hodiny strávené učením se v knihovně, hodiny prospané na přednáškách, hodiny strávené s bolestmi hlavy po kulturně naladěných večerech s přáteli v místních tavernách. Po třech letech strávených výdejem enormního množství energie má člověk možnost dosáhnout svého prvního vysokoškolského titulu. Budete mi říkat pan Bc. + příjmení.
Jak už to tak obvykle bývá, začátky něčeho nového jsou jako výzvy. Výzvy, kterých se musíme chytit, nepustit je a vytěžit z nich maximum. Výzvy nás posouvají dále a my se můžeme posouvat směle kupředu. Vysoká škola pro většinu studentů znamená změnu rodného města a s tím i spjata první výzva – osamostatnění se. Žádní rodiče, jen ty a tvá snaha změnit nové prostředí k obrazu svému. Ať už je to kolej či privát, vždy se najdou výhody nebo nevýhody. Pokud si to člověk umí řádit, může vidět pouze pozitiva. Například život v bytě s kamarády nebo cizími lidmi se jeví jako dobrá zkušenost z hlediska větší svobody. Doma je třeba dodržovat určitý řád, uklízet si po sobě, nechodit domů nad ránem v podroušeném stavu. Avšak život v novém městě a ještě k tomu na vysoké škole je zcela nový vesmír. Svobodný vesmír, kde slovo nepořádek může získat nový rozměr.
Zde se meze nekladou a můžete se naučit ovládat chaos. Prakticky zde neexistuje čas a vy se neřídíte tím, kolik je hodin, ale tím, co vás zrovna napadne či podněty z druhé strany. Starší studenti radí, abychom si uměli rozvrhnout náš čas, zapisovat si ho do notýsků a tohoto harmonogramu se držet zuby nehty. Bohužel, realita není zase až tak jednoduchá. Občas se stává, že večer v některý pracovní den sedíte na privátě a pořádně nevíte, co dělat. Práce do školy neubývá, ba naopak přibývá a najednou dostanete zprávu od nějakého kamaráda. Otázka vystihnuta jediným slovem – pivo? A jak už to tak u mladých a nekompetentních studentů bývá, fráze typu “nejprve škola, potom zábava” se mění na, “nejprve zábava a potom spát“. Však proč by ne, zítra je taky den. A vlastně i škola.
S novým bydlením si občas připadáte jako v seriálu o přežití. Síla zvyku, že doma se konaly hostiny plněné mateřskou láskou, se najednou mění ve zcela nový aspekt bytí a přežití. Ovšem to je také jedna z výzev, jak se opět naučit něco pořádného do života. Pokud studujete vysokou školu a bydlíte v bytě s partou jiných vrstevníků, kurz vaření je to pravé ořechové. Pokud se s každým dalším semestrem posouváme po pomyslné stupnici v počtu kreditů k dosažení titulu, tak by pomyslný postup v oboru “kuchtík“ také nemusel být k zahození. Pokud budu po třech letech ovládat vaření, jako budu dobrý v mém oboru, budu dvakrát tak šťastný.
Osamostatnit se a neztratit se. Naučit se přežít. Sbírat kontakty a být více otevřený ke svému okolí, ke svým spolupracovníkům. Naučit se správně si rozvrhnout čas i s případnými návštěvami míst, kde mok s nazrzlou barvou a hořkou chutí teče proudem. Ono to půjde. Není to jen škola, je to nový způsob života. Je to několikaletý kontrakt, který by bylo dobré splnit v celém svém rozsahu.
